Werunka07

Připadám si docela hloupě,že si zapisuji svoje myšlenky,ale komu se můžu svěřit?Nikdo mě na toto téma neposlouchá,a když už mě vyslyší stejně mi akorát začne dělat kázání,že je to tak správně,že to tak má být!Ale co když to tak nechci,to je nenapadlo?!Co když se nechci vdát,ne teď a ne za Senbiho.Ano,opravdu si mám vzít Senbiho,ošklivého a navíc hloupého a to jenom proto,že je jeho otec vysoce postavený a hlavně protože můj otec(nebo taky faraon a vaše výsost,jak chcete!má jediného potomka-mě!Je mi čtrnáct let a jmenuji se Ahmose,z toho plyne že jsem dívka a to je problém.Děvče přece nemůže vládnout!!To si totiž myslí všichni!,,Neděj problémy,víš kolik princezen se takhle muselo vdát!"říkává mi matka.Vím to, vím,že nejsem jediná,ale copak to těm dívkám nevadilo?Nebo se bály cokoli říct?Když jsem se včera večer pokusila vysvětlit otci,že to tak nechci,že má ještě vládnout on,odbyl podobnými slovy jako matka :,,Ahmose,já už jsem starý a nemocný musí po mě někdo převzít vládu.Je to pro dobro země,jednou si princezna a máš i své povinnosti!".Tak co mi zbývá?Buď si vzdám, vezmu si Senbiho a budu vždy jen faraonova manželka,anebo se nevzdám,půjdu si za svým cílem,za cílem stát se ženou-faraonem.Vlastně ikdybych se rozhodla pro možnost druhou,nic s tím nenadělám.Oni když řeknou :,,Vezmeš si ho!",tak já si ho prostě budu muset vzít!Ani nevím,co mě šte víc,jestli to,že si mám vzít muže(vlastně čtrnáctiletého chlapce)ke kterému necítím ani trošku sympatie,nebo to,že si všichni myslí,že dívka nedokáže vládnout!Jako by muži byli něco víc!Takový nesmysl,někdy mi spíš přijde,že děvče by se rozhodlo jinak-líp. Hlava mi radí,že bych si ho měla vzít,už jen proto jak otec stůně(aby mohl odejít v klidu a potěšen),ale srdce se vzpouzí!Kdyby to aspoň nebylo tak brzy!Přípravy už jsou v plném proudu,svatba je totiž už za 5 dnů!Zoufale jsem otce prosila aby na to tolik nespěchal,ale on mi řekl pouze:,,Nevím jak dlouho to tu ještě vydržím!"Při těchto slovech jsem se rozplakala.K tomu všemu ještě ztratit otce!Se Senbim jsem se viděla všeho všudy asi 3x,ale rodiče se snaží,aby jsme se viděli co nejčastěji.Vždy když se vidíme je to stejné.On se snaží o rozhovor a já stroze odpovídám nebo raději mlčím.Myšlenku,že s ním budu muset strávit zbytek svého života,raději zaháním.Moje nejlepší kamarádka Nofret tvrdí,že si zvyknu,však si prý každá zvykne......

Po svatbě:

Na svatbu se všichni,včetně Senbiho(který už se nemohl dočkat až se z něj stane faraon)a výjma mě moc těšily.Samotná svatba a vlastně i všechno okolo proběhlo podle plánů.Otec i matka byli spokojenia to pro mě bylo v tu dobu nejdůležitější.Bohužel asi 2 dny po svatbě otec zemřel.Jeho poslední slova byla promluvena ke mně:,,Ahmose,prosím snaž se být šťastná!" Takže po svatbě bude následovat pohřeb.Jsme hrozně zoufalá,věděla jsem,že to přijde,ale tak brzy jsem to nečekala.Matka ve dne v noci pláče a já se snažím i přes svůj obrovský smutek splinit otcovo přání!Takže jsem faraonova manželka,ale protože skoro o vše se starám já(ale musím dělat,že pouze radím svému muži)jsem i žena-faraon!!

autor: o5 Já =D