Werunka07

Otevřu dveře do pokoje,protože vím,že jedině tam můžu být sama.Odhodím tašku do kouta a letmo se zahlédnu v zrcadle.To snad nejsem já!Rozmazaná řasenka,nateklé oči,neupravená. Ale tak se i cítím,neupravená,zrazená,odkopnutá.Ani se mu nedivím že se mnou nechce už ni mít!Plácla jsem sebou na postel a zavalila se plyšáky(poslední dobou mi oni rozumějí nejvíc-jestli je to tím že nemluví?).Pak přišel pláč,hrozný pláč!Tolik se mi ulevilo že můžu brečet, prostě jen v klidu brečet,tolik jsem to potřebovala,ono na dívčích záchůdcích je opravdu všechno slyšet!Po pláči se dostavil neskutečný vztek a zoufalství!Co budu dělat?Copak to jde říkat někomu že ho milujete a potom mu vrazit nůž do zad!?!Vždyť ještě včera bylo vše tak krásné,co se stalo?!Co jsem udělala?Je v tom jiná?Nebo už mě prostě nemiluje?Nebo oboje?Já nevíím!!!Má cenu teď vůbec žít?Miluji ho,on mě ne.Proč?Já bych udělala vše jen aby se vrátil,už si svůj život bez něj nemůžu představit.Všude slyším jeho hlas,všude vidím jeho tvář,nedokážu se na nic soustředit všude mám jen jeho!Prosím vrať se a netrap mě tak!